Předvánoční Praha - Děti ráje
Pendolino nestálo nikde u Polomy, fungovaly mu všechny CD-ROMy
Jelikož jsem ještě nikdy nejel Pendolinem, tak jsem se 28.11.2009 v 7:06 vydal tímto honosně nazývaným SuperCity z Brna směr Praha, hl. n. Pln očekávání jsem se o 10 minut později (jak nečekané u Českých drah), "nalodil" na palubu této vlajkové lodi dříve zmíněné společnosti. Rezervace míst byla pochopitelně nezbytná, a tak jsem zaujal to své. Hezky u okýnka s výhledem na ubíhající krajinu.
Ještě než jsem se usadil, tak jsme vyrazili. Celkem mne to překvapilo, nicméně šlo asi o dohnání zmíněného zpoždění. Po důkladné kontrole všech odnímatelných částí, dvířek, okýnek, atd. jsem jako správný turista rozbalil svačinu. Teda spíš snídani. S povděkem kvituji, že poté, co jsem si na ni pochutnal, objevila se stewardka a nabídla mi kávu. Časování skoro perfektní, kávička výborná, velká a ani ne moc drahá.
Pokud opomenu ne příliš vhodný tvar sedadel a u krajních pozic málo místa na hlavu - vyšší osoby k sedadlu u okénka snad musí rolovat jak do tanku - tak cestování bylo příjemně komfortní, pendolino není ani tak nějak moc hlučné a cesta do první zastávky, což byly Pardubice, příjemně rychle ubíhala.
Druhá část cesty, občas poznamenaná nevhodným chováním spolucestujících důchodců v opilecké ráži, také celkem utekla a tak jsme dorazili do Prahy. Na čas. Velká škoda je ovšem krajiny poznamenané lidskou rukou. A to brutálně. Na vjezdu do Prahy se kolem trati válí odpadků, že jsem si občas připadal jako na skládce odpadu a ne ve vlaku. Holt někteří lidé si s odpady hlavu prostě nelámou, zvláště pak ti, kteří vlastní přilehlé zahrádkářské kolonie. Mno, když tak nad tím zapřemýšlím, tak vlastně... Jsou zahrádky, železniční koridor a zase zahrádky. Takže lidé asi chtějí ten koridor zasypat odpadky. Čert ví, možná si někdo myslí, že tam naháže odpadky a bude z toho super kompost... Ale z PETek? A plechovek? Nevím nevím...
Jak jsem již říkal, pochvala Českým drahám, dojeli jsme na čas. Na hlavním nádraží jsem se ocitl asi po 10 letech a nutno podotknout, že se to tam trošku změnilo k lepšímu. Moc bezdomovců jsem taky neviděl. Chtěl jsem zakoupit jízdenky na pražskou MHD a očekával jsem nějakou informační buňku ROPIDu (společnost provozující pražskou MHD). Zadařilo se a našel jsem ji, škoda jen, že ta paní uvnitř byla otrávená jak muchomůrka zelená, červená a vláknice patoulliardova dohromady. Ale co, nebudu si kazit den.
V pražské MHD se toho moc nezměnilo, až na to, že jsou nové a renovované soupravy metra a přecejen už se v krtkovi vyznám víc než kdysi. Revizoři dělají stejný předpadovky jak v Brně a jízdné je v přepočtu na časovou jednotku levnější než v Brně.
Přesouval jsem se z hlavního nádraží do Suchdola ubytovat se, nechat odpočinout nožkám a chvilku si oklepnout. Ovšem cesta trvala nebývale dlouho - krtkem na konečnou a pak busem skoro taky. Ne že by bus tak dlouho jel, ale spíš jsem dlouho čekal na ten správný spoj.
Ubytování bylo podle očekávání - již po několikáté jsem zvolil stejné místo - koleje ČZU, protože zdejší pokoje přesně odpovídají tomu, co od ubytování očekávám.
Procházka Prahou
Následovalo mé klasické kolečko. Vždycky, když jsem v Praze a čas mi to umožňuje, jedu krtkem na Hradčanskou, tam se kousek vyštrachám k Chotkovým sadům a Mariánským hradbám a podél nich se projdu až k bočnímu chodu na Pražský hrad. Už jsem si zvykl na zástupy Japonců fotících i letícího a ulevujícího si holuba, takže mě téměř nic nemůže překvapit. Byl jsem tam právě v době výměny stráží, tak jsem chvilku posečkal a pak se vydal po Zámeckých schodech na Malou stranu. Nastala doba oběda, proto jsem odtud zamířil do mé "obvyklé štace".
Restaurace U Filipa a Jakuba se nachází na Arbesově náměstí na Smíchově, kousek od legendárního Anděla. Chodím tam od té doby, co byla nešťastnou náhodou zničena moje předchozí štace, a sice Restaurace U Arbesa. U Filipa a Jakuba se mi líbí též, ovšem tentokrát mi tam jídlo moc nechutnalo. Třeba jen náhodná skvrna na slunci, nebo teda spíš na kuchařově pánvičce, nevím...
Ale co už, nějaké to krmení proběhlo a tak jsem s pomocí krtka zamířil na pražské výstaviště, konkrétně do GOJA Music hall, kde jsem měl několik měsíců dopředu zakoupené lístky na muzikál Děti ráje. To víte, Michal David, to je moje. Navíc Sagvan Tofi a Lukáš Vaculík, Kamarádi do deště, Láska z pasáže, Vítr v kapse... úúúúžasné to filmy. Naštěstí to byli právě oni, kdo hráli ten den. Nemám nic proti pánům Polákovi a Zounarovi, kteří je alternují, ale přecejen jsem chtěl vidět tyhle idoly mého mládí. Zadařilo se a společně s nimi v představení vystupovali i Bořek Slezáček, Míša Nosková a Michal Foret. Z těch známějších. Ovšem výkony lidí, jejichž jména mi vůbec nic neříkaly, v mnohém některé známé tváře přecejen předčily.
Po premiéře tohoto muzikálu, někdy v polovině listopadu, se roztrhl pytel s kritikami. Padaly pojmy jako tragédie, slátanina, hrůza, děs.... A tak jsem začal mít obavy. Ty se však nenaplnily a já v okamžiku, kdy jsem ve stoje na závěr aplaudoval (pochopitelně ne sám), začal přemýšlet nad lidmi, kteří zmíněnou kritiku ať už na novinkách nebo na idnesu vytvářeli. Zřejmě mají rádi jiný žánr. Muzikál splnil přesně to, co jsem očekával. Skvělá hudba, super herecké výkony, super zpěvácké výkony... škoda jen, že pánové zvukaři a osvětlovači někdy nestíhali. Budiž jim to ponaučením pro příště.
Večerní vánoční trhy
Po muzikálu a lehké večeři v šíleně zdravé restauraci jménem McDonalds jsem zamířil na vánoční trhy na Staroměstském náměstí. Ten den se rozsvěcoval vánoční strom, proto jsem nijak nespěchal a jel jsem si ještě prohlídnout novou konečnou krtka v Letňanech. Můj předpoklad, že mně zaveze někam do polí, se potvrdil. Vrátil jsem se tedy zpět a přes Václavák, kde jsou trhy již několik let stejné, jsem vyrazil na Staromák.
Víte, já studoval vysokou popelářskou, ale tohle bylo na mě prostě hodně silný kafe. A situaci na Staromáku bych popsal asi jako 4 druhy stánků opakujících se pořád dokola, pečené kaštany nic moc, punč z koncentrátu mně ani nechutnal, navíc v 12°C to nemá ani své kouzlo. Ale za to organizátoři nemůžou. Ti můžou za to, že jsem se vánočníma trhama v Praze brodil po kontníky v odpadcích. Odpadkové koše přetékaly, a tak už se ani lidé nenamáhali je vyhledat a rovnou házeli odpadky na zem.
A na to vše koukali z tepla Hummeru strážníci městské policie. Ano, čtete dobře, z Hummeru. Docela by mě zajímalo, na co policie, sloužící ve městě, kde největším terénem jsou dlažební kostky, teda pardon, obrubníky, potřebuje takové terénní auto. A tak se mi naskýtají dvě vysvětlení:
a) jde o snahu prodejce těchto vozů zviditelnit se a tak poskytnul městu tohle vozítko jako "sponzorský dar"
b) jde o snahu Pavlíka Bémovic předvést lidem, že umí pro policii sehnat takové auta. Takže je strašný king. Mítink, brífink, breinstormink.
Ať tak či onak, provoz tohoto vozu, zvláště po městě, není levná záležitost. Myslím, že by peníze šly využít jinde. A pokud má naše "hlavní město Praha" peněz na rozhazování, tak by bylo třeba se zamyslet, zda by se nedaly využít v některé z menších obcí. Třeba na vybudování obyčejného chodníku.
Takže trhy jsem prosvištěl s úctyhodnou rychlostí a vydal jsem se na noční procházku Prahou. Ze Staromáku na Karlák a odtud na Malostranskou na krtka. Znaven událostmi celého dne jsem se dopravil do Suchdola a zalehnul k odpočinku.
Dobrou noc strýčku Fido. Dobrou noc děti.
Je ráááááánooooo, je rááááánooooo...
Spánek byl spravedlivý a zasloužený, vzhledem k mému věku i pravidelný. Plán dalšího dne byl vymezen jasně, pořád jsem musel myslet na úroveň trhů, a tak jsem se tam vydal znovu. Víte, jestli jsem třeba něco nepřehlídl, jestli jsem se špatně nedíval. Ale fakt žádná změna. Jen ty odpadky byly uklizené. V 10 dopoledne. Jak to vypadalo večer fakt nevím.
Muzeum voskových figurín
Zamířil jsem do muzea voskových figurín. Prodavačka lístků byla "velice příjemná", asi jako ta paní, u které jsem kupoval celodenní lístek na pražský emhádéčko. Ale co, ani dnešní den si nebudu kazit.
A jakože to byl krásný den. Vůbec celý víkend bylo nádherné slunečné počasí s teplotami kolem 12°C, takže to vyloženě lákalo vyšplhat někam na kopec. A tak jsem vyrazil kouknout, odkud že to ten Šemík s Horymírem skákali do Vltavy.
Šemííííííkůůůůůů, počkéééééj....
Vyšehrad. Místo, které jsem v Praze ještě snad nikdy nenavštívil. Překvapen nádherou jsem stanul v tomto místě, ve kterém se nalézá i hřbitov s věčným odpočinkem veleznámých osobností. Tohle jsem fakt netušil. Projevil se ve mně kulturní barbar a paní profesorka češtiny a dějepisu ze střední školy by mi asi roztrhala maturitní vysvědčení, kdyby četla tyto řádky.
Rozumějte, ne že bych se kochal hřbitovem, ale z Vyšehradu jsou nádherné výhledy. V kombinaci s nádherným počasím to bylo prostě něco úžasného. Procházkou v parku, při které jsme potkali Pepinu z Ulice, a následnou procházkou po hradbách jsem téměř ukončil pobyt v Praze. Téměř.
Neděle. Praha. Oběd či půst? Nechci domů hladový!!!
Zdenda hladovec chtěl něco baštit. Totiž zase došlo na dobu oběda, navíc do odjezdu SA do Brna času více než dost. Ale zkuste najít v Praze kolem kongresového centra nějakou dobrou baštírnu. Po delší procházce jsem už nehledal dobrou baštírnu, ale alespoň nějakou. No prošel jsem se, bo se mi toto zadařilo až na Pražského povstání. Jakási to pizzerka a málem na mně mluvili italsky. Ještěže mám základy italštiny. Pizza, spaghetti, mafia, bravo.
Spokojený s plným pupkem a šup do krtka. Po zkušenosti z předchozího cestování krtkem v podobě kontroly pánů revizorů ještě nutná administrativa - nákup jízdenky ve žluté blikající bedničce... A hurá na Florenc. Po pár minutách čekání spokojeně usazen v křesílku na palubě "žlutého" a potom..... pá pá Praho!
Všude dobře, doma nejlíp!
Tento článek je podpořen fotogalerií :-)
Náhledy fotografií ze složky Předvánoční Praha 2009 - Děti ráje