Předvánoční Budapešť
Bylo nebylo, pár lidí se domluvilo a ve snaze poznat nová předvánoční prostředí se vydalo na cestu dalekou. Cíl byl stanoven jasně. Vánoční trhy v Budapešti.
Jako dopravní prostředek jsme si vybrali vláček kolejáček Euronight. Odjezd o půl čtvrté táno z Brna, 5,5 hodin cesty.... No a zpět ve 20 hodin... Cesta to dlouhá, ale vlakem celkem pohodlná. Celkem. Pokud se v kupéčku domluvíte s človíčkem co sedí naproti vám, jakým systémem si poskládáte nohy.
Zakoupit jízdenky nebylo vůbec jednoduché, neboť jsme se rozhodli jet zrovna v termínu, kdy se měnily jízdní řády. Navíc jsme byli upozorněni na to, že z Brna jede pouze jeden vagon na sezení, takže jsme se rozhodli pro místenky. To, že to všechno bylo trošičku jinak, jsme se dozvěděli až posléze.
Jenže z důvodu změny jízdního řádu nebyly rezervace až do 10.12. možné, teprve v tento den se otevřely. Jelikož jsme chtěli jet 12.12., tak jsme jízdenky kupovali vyloženě last minute.
Při nákupu jízdenek nás v brněnském ČD centrum velice "ochotně" uvítala paní, která nám vůbec nepomohla. Tak jsme šli k vedlejšímu okénku, a tam už to bylo v pohodě.
Vyrazili jsme tedy na cestu ve výše uvedeném čase a někteří vzhledem k brzké hodině zalehli. Já dal snídani. Michal medovinu. Zdenda odložil snídani. Michal dal medovinu do placu. Moc toho Michalovi nezbylo. Naštval se na nás a už se nechtěl pak s tím zbytečkem dělit. Michal byl vůbec co slovo to perla. Třeba když jsme začali řešit lístky na vlak a jejich kontrolu průvodčím... Zaznělo něco o elektronickým systému. Jako že nás jednou načtou a pak už nás nebudou kontrolovat. No tak český štiplístek je označil kleštěma, slovenský razítkem a maďarský se na ně podepsal. Čert ví čeho bychom se dočkali třeba v Rumunsku...
No a teď jak to teda bylo s těma vlakama. Do Břeclavi se ve stejný čas sjely vlaky z Berlína, Wroclavi a Moskvy. Z těchto tří vlaků poté vznikly přepojením vagónů dva, které pokračovaly dále do Budapešti a do Vídně. Celkem zajímavé, neměl jsem tuchu že to takhle funguje. Zase jsem o něco chytřejší.
Cesta celkem ubíhala. Bylo nás v kupé 5, šestou sicnu obsadil nějaký Maďar jedoucí z Berlína... Jestli nám něco rozumněl, tak měl asi dost. Naše hovory vážně stojí za to. Zvlášť po té medovině. Michale, na příští akci prosím aspoň litr. Jasný?
My jsme zase měli dost z Maďarštiny. Na nádru mi to přišlo jako by někdo kloktal do amplionu. Ale víte jak. Jim třeba zase přijde divná řeč naše.
Na Keleti do Budapešti jsme dorazili na čas. Fascinování slumy podél trati jsme vyrazili z nádraží do města, ráje Ikarusů ve všech variantách... Pěšky jsme si to prošlápli až k bazilice Sv. Ištvána, kde jsme chtěli vyšplhat na vyhlídku, avšak niemožno. Asi že byla zima...Nevím. Odtud jsme to protáhli k parlamentu. V očekávání vánočních trhů a stánků s punčem či svařákem na zahřátí jsme dorazili na místo a zjistili jsme, že asi zmrznem, bo jsme nikde nic nenašli. Avšak od parlamentu, který leží přímo na břehu Dunaje, jsme se kochali výhledem na zdejší potok a dále taky hlavně na bašty, na které jsme směřovali, pochopitelně přes Sczéczenyiho řetězový most.
Dilema. Jet nahoru lanovkou či nikoli? Dilema vyřešeno. Copak jsme starci? A tak vysoko to zas není. Tedy pěšo šplhání a pak odměna - první svařák nalezen! A okamžitě zakoupen! A okamžitě vypit! A jazyk přitom spařen! No ono bylo ne moc vlídné počasí, takže zmrzlí jsme celkem byli. Ale svařák to vyřešil. Bylo to příjemné zastavení. A po něm jsme si prošli celou historickou část Budy. Nádhera, nádhera, nádhera. Akorát toho občerstvení bylo málo, a tak jsme zamířili na Moszkva tér a našli naši odpočinkovou stanici.
Útulná hospůdka poblíž náměstí, jen ten vrchní byl nějakej divnej. A z nás celkem divokej. Na čepu byly Krušovice, ano, čtete dobře, Krušovice. A Guiness. Inu řekl jsem si: Přece nebudu pít v Hungárii český pivo. Dreher (Maďarský beer) neměli, a tak jsem zkusil Guinesse. Fuj. Brr. Hnus. Již nikdy více. Takže přecejen v druhém kole došlo na Krušovice. Dali jsme si i papu, přátelé pizzu, já nějaký masino. Já to měl dobrý, ale od ostatních prosákly názory, že jedli pizzu i lepší.
Nuže po občerstvení zpět směr bašty přes Moszkva tér... Po cestě zásah hasičské jednotky v akci a na náměstí turbo svařák (svařák a Baccardi). Nutno podotknout, že mi nebylo zrovna nejlíp, to víte, bacily a tak. Ale tady ten turbo nápoj je snad asi všechny vyhnal. Bo mi pak bylo tak krásně. Ale věřím tomu, že dát si ještě dvě tři turba, tak bych byl jak turbo já.
Takže zpět na bašty. Krásně se začalo smrákat, takže se před námi po chvíli objevila Budapešť za tmy. Krása, paráda, nádhera... Nemohli jsme vynechat dnes již jednou objevený stánek se svařákem a notnou chvíli jsme se kochali výhledem na večerní Budapešť. Se svařákem v ruce. Nádherný pocit....
Kochali jsme se kochali, a poté jsme se vydali. Směr řetězový most a cukrárna Gerbeaud, kde podle informací měly být mega vánoční trhy. A taky že byly. A mega hodně lidí. Takže jsme si to davem prokličkovali a jelikož se čas odjezdu vlaku pomalu nachyloval, vyrazili jsme směr Keleti. Narozdíl od minulého pobytu jsme měli ověřeno ze kterého nádru to jede, bo minule jsme přebíhali mezi nádrama jak pingpongový míčky.
Ještě nezbytná zastávka ve večerce pro dvě lahvinky šampusu do vlaku a už jen pápá Budapešti...
Návrat probíhal podle očekávání, zpoždění měl vlak naštěstí jen půl hodiny. Obecně se dá říct, že to byl velmi krásný výlet, akorát teda vymyslet strategii na trhy, protože ta masa lidí byla neúnosná. Rovněž při komunikaci s Českými drahami je třeba se obrnit trpělivostí.
Orientační ceny
svařák - 500 HUF
jízdenka MHD - 270 HUF
pivo - 500 HUF
pizza - 1400 HUF
steak a příloha - 2000 HUF
kurz HUF : CZK - 100:10
Náhledy fotografií ze složky Předvánoční Budapešť 2009